autor: Ilona Plisková | 18.09.2023 | Mateřská škola
Letos poprvé máme ve školce třídu Soviček, a tak bylo potřeba se s různými druhy sov a jiných dravců seznámit trochu lépe. Proto za námi do školky přijel pan sokolník, který se o celou řadu dravých ptáků stará a ví o nich velké množství zajímavostí. Jako první nám přinesl ukázat velkého výra, kterého jsme si mohli i pohladit po bříšku. Potom slíbil přinést ještě větší sovu. Jenže co to? Na rukavici mu seděla jen malinkatá prťatá sovička. Pan sokolník nás trošku šidil a tvrdil nám, že ještě včera byla obrovská. Jenže se prý zašpinila, takže ji musel dát oprat do pračky a tam se mu takhle zmenšila. Pak se ale přiznal, že to není pravda. Zvířata se do pračky přeci nedávají. Byl to malinkatý Kulíšek ( na konci jsme to trochu popletli a mysleli jsme si, že se jmenoval Pelíšek :)). Pak přitáhl velkou těžkou bednu, ve které je prý dinosaurus. Trošku jsme se báli, co to bude. Stateční pomocníci pomohli otevřít dveře a z bedny rychlostí blesku vyběhl černý dlouhonohý pták s holou hlavou – kondor havranovitý. Legračně poskakoval a schovával se. Oproti tomu sova pálená byla velmi vážná a něžná. Ale obrovský orel bělohlavý nemusel dělat vůbec nic a přesto jsme z něho měli velký respekt. Bylo by krásné být jako ptáci – jen tak si roztáhnout křídla a svobodně letět dál a dál.
autor: Ilona Plisková | 18.09.2023 | Mateřská škola
Ahoj, kluci, ahoj, holky, vítejte do naší školky.
Ježci, Žabky, Sovičky, těší se do školičky.
Prázdniny uběhly jako voda a nastalo září. Letošní září si dává záležet a zářící sluníčko suší všechny slzičky dříve, než se stihnou dětem po tvářích pořádně rozkutálet. A to je moc dobře. Není totiž nic krásnějšího, než děti, které přicházejí do školky s úsměvem těšíce se na své staré i nové kamarády. A stejně tak není nic smutnějšího, než uplakané nešťastné dětské tvářičky. Těch ale naštěstí letos bylo velmi málo. Svou velkou zásluhu na tom má určitě to rozesmáté zářijové sluníčko, které se na nás z nebe směje a do školky se se sluníčkem kráčí mnohem lépe. Ať je těch slunečných dnů ve školce co nejvíce! Ať dětem září očka radostí po celý rok a uplakaných deštivých dnů ať je co nejméně. A bouřky – ty ať si řádí někde daleko od nás. My si přejeme jen krásné dny zalité zlatým sluncem tak, jako to bylo letos v září.
autor: Ilona Plisková | 28.08.2023 | Mateřská škola
Vážení rodiče,
pro děti, které již mateřskou školku navštěvují, je školka otevřena od 14.8.
Nově přijaté děti mohou do mateřské školy poprvé přijít v pátek 1.9. 2023 nebo mohou nastoupit až od pondělí 4.9.
Předškoláci, kteří po prázdninách odchází do základní školy, ukončují docházku do školky ve čtvrtek 31.8.
Děkujeme a přejeme příjemné prožití zbytku prázdnin a úspěšný vstup do nového školního roku.
autor: Ilona Plisková | 03.07.2023 | Mateřská škola
V úterý 13. června se na obecním úřadě sešli předškoláci a všichni jejich nejmilejší, aby s nimi oslavili slavnostní pasování na školáky. Jenže na pódium se vřítila spousta malých trpaslíků v legračních pruhovaných čepicích. Tihle malí trpaslíci že by měli být budoucími školáky? Ale ano! Trpaslíci zpívali, tančili, trochu se prospali a pak konečně odhodili své trpasličí čepičky a rázem z nich byli o kus větší děti připravené na vstup do školy. Každé z dětí předneslo slavnostní předškolácký slib (což chtělo hodně velkou dávku odvahy), po kterém mohlo být pasováno na školáka. Tento významný okamžik noví školáci zpečetili školáckými medailemi, fotoknihou plnou vzpomínek na jejich milou školku a slavnostním přípitkem. Hodně štěstí do života dětem popřáli nejenom jejich paní učitelky, ale také paní ředitelka a pan starosta. Takže: “ Já slibuju na psí uši, na kočičí svědomí, že vždy budu vzorným žáčkem, nikdy žádným poškoláčkem, že se budu pilně učit, pětky domů nechci nosit!“
Fotky zde
autor: Ilona Plisková | 26.06.2023 | Mateřská škola
Před dávnými a dávnými časy, v dobách, kdy svět byl plný draků, jednorožců, víl, trpaslíků, princezen a jiných kouzelných a tajemných bytostí, v tom čase se v lesích Bílých Karpat ukrývali trpaslíci. V hlubokých temných slujích pátrali po třpytivých, krásných, zářících kamíncích, které pak pro radost rozdávali dobrým lidem v okolí. Ti z nich pak vyráběli překrásné blyštivé prsteny, nádherné korunky a čelenky do vlasů, něžně cinkající řetízky a náhrdelníky na krk. Trpaslíkům pak lidé jako poděkování nosili koše plné sladkého ovoce, křupavé zeleniny, lahodného sýru, měkoučkého másla nebo voňavé šunky. A hezky se jim společně žilo a dařilo. Čím ale trpaslíci kutali do větší a větší hloubky, čím více jim zlato a drahé kamení třpytilo do očí, tím více se trpasličí srdce zatvrzovala, tím více se trpaslíci stávali pyšnými, nadutými a lakomými. „Proč bychom se s lidmi měli dělit o zlato a překrásné drahokamy, které my tak těžce ze země dolujeme?,“ začali reptat trpaslíci. „Patří přece jen nám!“ A trpaslíci přestali kameny rozdávat lidem, ale místo toho začali ve skále v podzemí dolovat velkou hlubokou jeskyni, do které by si všechny své poklady uložili. Netušili ale, že hluboko ve skalách má své doupě strašlivý drak. Celá staletí poklidně a nerušeně spal a spal by dodnes … Jenže … Jenže to by trpaslíci nesměli den co den bušit svými kladivy, cepíny a krompáči a dolovat větší a větší jeskyni. Tloukli, bušili, lomozili,…až draka probudili. Strašlivý dračí řev se nesl nad zelenými karpatskými lesy. Lidé v údolí se začali klepat hrůzou, co za děs se na ně žene z hor. Ale drak se nezlobil na karpatský lid. Drak se zlobil na pyšné a lakomé trpaslíky. „Dokud jste se o bohatství hor a skal dělili s lidmi, do té doby jsem spokojeně spal. Teď vás ale za vaši lakotu trest nemine!,“ řval drak na trpaslíky, až se hory otřásaly a kamení se valilo dolů z kopců do údolí. „Všechno světlo z vašich luceren i z třpytivého kamení spolknu do své ohnivé tlamy a navěky zde v jeskyních budete bloudit tmou. Temnotami se budete potácet tak dlouho, až zapomenete svá vlastní jména, až se vám lucerny rozbijí a jejich světlo už se nikdy nerozsvítí!“ „A náš trest nikdy neskončí?,“ odvážili se vystrašeně zašeptat trpaslíci. „Za mnoho a mnoho let, až všechny mé děti, které teď ještě spí v dračích vejcích, vyrostou, pak snad najdou se statečné děti, které by vás mohly zachránit. Když vám dají nová jména, rozsvítí ztemnělé lucerničky a projdou mnohými nebezpečími, pak by váš trest mohl skončit. Až všechny vaše poklady rozdáte lidem, až vaše srdce zase budou plné radosti a lásky a ne pýchy a lakomství, pak budete svobodní.“
Jeli jsme na školku v přírodě a netušili jsme, že jsme vstoupili přímo do pohádky. Vždyť jsme se šli jen tak obyčejně projít po voňavé pokosené louce, když tu před námi na keři uviděli jsme srolované roličky papíru s opálenými okraji. Po rozbalení na nás vykoukli ušmudlaní milí trpaslíčci. A taky dopis. Dopis s tajemným trpasličím příběhem. Že bychom ty statečné děti byly my? I když jsme se trošku báli, rozhodli jsme se vydat na dobrodružství s trpaslíky a s obávaným drakem. A že to stálo za to! Copak o to, vybarvit trpaslíka a vymyslet mu jméno, to není žádná těžká práce. Ale vyjít na louku a zavolat na celé rozlehlé lesy trpasličí jméno a příslib pomoci, to už chtělo trošku kuráž. Však hned druhý den se nám trpaslíci náležitě odměnili. V lese jsme totiž objevili lucerničkový strom! Skleněné lucerničky plné dobrot se vznášely zavěšeny na větvičkách nad zemí a čekaly jen na to, až si je utrhneme. Vybarvit lucerničky pak taky nebyl žádný problém. Jenže v noci lucerničky zmizely. Vůbec jsme nechápali, co se to děje. Že by zase zasáhla dračí moc? Netrpělivě jsme vyrazili zpět k lucerničkovému stromu, na kterém visela jedna jediná lucernička. Ale o kousek dál další. A pak další. Kam do lesa nás lucerničky vedou? Až ke starému vykotlanému pařezu, pod kterým byl ukryt vzkaz a kus hlíny. Prý máme trpaslíkům vyrobit nové čepičky. Ve chvíli, kdy jsme rozmýšleli, jestli něco takového umíme, žbluňkla vedle nás do kaluže velká žába. To nejspíš drak se proměnil v malou žabku a teď kontroluje naše počínání. Tak už nebylo co rozmýšlet. Jdeme vyrábět. Ani jsme nevěděli, že dokážeme vyrobit z hlíny trpasličí čepičky. Papírové by se jim v jeskyních hned zničily, ale hliněné budou mít navěky. Po té špinavé hliněné práci jsme se šli pořádně umýt a osvěžit do bazénu. A než jsme se vrátili, byly čepičky pryč. Obloha se začala zatahovat a někde v dálce prý už byla bouřka. My jsme ale potřebovali zjistit, co se stalo s našimi čepičkami. Nebojácně jsme vyrazili zpět do lesa ke starému pařezu. A dobře jsme udělali. Na pařezu už do dálky zářila stříbrná koruna plná barevných lahviček. „Děkujeme za Vaše dary. Tady máte dárek od nás. Lahvičky jsou plné kouzelné trpasličí moci. Nikdy je nesmíte otevřít, aby kouzlo neuteklo.“ Jako omámení jsme vyšli ven z lesa s kouzelnými lahvičkami pověšenými na krcích. Zvedal se vítr a nebe nad námi vypadalo jako letící drak, který se nás chystá spolknout. Když oblohou proletěl první blesk, nečekali jsme ani chvilinku a rychle jsme se běželi schovat do hotelu. Bát se nebylo čeho, vždyť lahvičky s trpasličí mocí nás ochrání. Pro jistotu jsme ještě rozsvítili světýlka v trpasličích lucerničkách a nikdo neměl strach. Další den jsme mysleli, že už nás od trpaslíků a od draka nic nečeká, jenže pak se objevil ten košík. Byl plný lístků, větviček, barevných voňavých květů a po stranách mu kvetla sladká lízátka. A byl u něj vzkaz, že největším bohatstvím je naše krásná příroda a o tu se máme starat a uchovat ji navěky. Tak jsme si z květin alespoň vyrobili obrázky, ať nám ještě dlouho dělají radost. Den, nu vlastně celý týden uběhl jako voda a nastal poslední večer. Tancovali jsme na chodbě a pak jsme se uložili ke sladkému spánku. To jsme ještě nevěděli, že to největší dobrodružství nás teprve čeká. Přišel totiž poslední trpasličí vzkaz. V lesíku před hotelem je pro nás prý připraveno něco velmi neobvyklého, co nám tam přichystal drak. Paní učitelky tam s námi nesmí, protože by to zmizelo. Každý musí jít sám, aby prokázal svoji odvahu. Bylo to těžké rozhodování, ale nakonec nebyl nikdo, kdo by do lesíka sám nevyrazil! Jsme vážně ty nejšikovnější a nejstatečnější děti na světě! A víte, co v lesíku bylo? Opravdová dračí vejce. Jenom už teda bez malých dráčat. Vejce jsme si kouzelně třpytivě nazdobili a pod dračí a trpasličí ochranou už teď budeme skutečně navěky. A zazvonil zvonec a školky v přírodě byl konec.
Fotky zde
autor: Ilona Plisková | 13.06.2023 | Mateřská škola
Den dětí jsme ve školce slavili zrovna dvakrát. Ve čtvrtek jsme se vydali na Dolinu projet se na konících. V pátek pak pro nás ochotní dobrovolníci z místních spolků připravili celou řadu zábavně naučných stanovišť. Vlastně jsme ani všechna nestihli projít. To ale nevadilo. Ta, která jsme navštívili, nám bohatě stačily. Mladší děti navštívily na školním hřišti zajímavé stanoviště modelářů, u sportovců si nadšeně koply do balonu, u florbalistů si vyzkoušely trefu na bránu. Předškoláci se pro změnu vydali na vzdálenější stanoviště k myslivcům na Větřák. I samotné paní učitelky překvapilo, jak jsou děti zdatné v poznávání různých druhů zvěře a že také dobře ví, čím se jednotlivá zvířata živí. Zastávka u hasičů nám přišla více než vhod, jelikož po cestě z Větřáku postihla Kubu srážka s obrubníkem u silnice. Díky tomu jsme měli možnost vidět zcela profesionální ošetření rozbitého kolena. Nejvíce nás ale stejně nadchla vodní sprcha z hadice. Velmi děkujeme všem účastníkům za pestré dopoledne plné zajímavých aktivit.
