autor: Ilona Plisková | 25.05.2023 | Mateřská škola
Jsme přesvědčeni o tom, že na odrážedlech, koloběžkách a kolech umíme jezdit téměř jako profesionálové. Naše dovednosti jsme si zajeli ozkoušet na dopravní hřiště do Otrokovic. Ale nevíme, proč se tomu říká hřiště, když všechno je tam úplně opravdové. Opravdové silnice, opravdové semafory pro chodce i pro auta, které blikají těmi správnými barvami, opravdový kruhový objezd a hlavně spousta opravdových dětských dopravních prostředků, na kterých jsme to rozjeli ve velkém stylu. Nejdříve nás tedy tety dopravačky seznámily s pravidly dopravního provozu a s umělými volanty jsme si vyzkoušely první „jako“ jízdu po hřišti. A protože nám to šlo, nasadili jsme si helmy a vyrazili jsme. Kdo uměl na kole, sedl na kolo, kdo si troufal na odrážedlo nebo na koloběžku, sedl na ně, kdo chtěl, usadil se do parádní šlapací buginy. A když jsme chtěli, dopravní prostředky jsme si mezi sebou vyměnili. Jezdili jsme výborně! Tety dopravačky zcela upřímně zíraly, jak nám to jde. No, jsme od nás z Halenkovic zvyklí na náročnější terén, takže tahle rovinka pro nás nebyla žádným problémem. Takže nezbývalo nic jiného, než nás na závěr odměnit něčím opravdu fantastickým. Jízdou v opravdovém elektrickém autě. Zmáčkli jsme pedál a už jsme jeli! Sice ne až zpátky na Halenkovice, ale i po dopravním hřišti to stálo za to!
autor: Ilona Plisková | 25.05.2023 | Mateřská škola
To bylo jedno úterý, kdy jsme se chystali ven na školní zahradu, protože konečně nepršelo. Jenže v tu chvilku se objevila jedna paní, která nesla něco velkého na zádech a za ní šel vousatý pán a ten také nesl něco objemného. Prošli kolem nás na malou zahradu, asi tam šli něco opravovat. Jenže chybička se vloudila. Vůbec to nebyl nikdo na opravování. Nakonec se z paní vyklubala moc milá paní učitelka z hudební školy, která nám ukazovala, jak se hraje na kytaru. Představte si, že jsme se dozvěděli, že ta kytara má 6 strun, hrdo a dokonce, to je trošku srandovní, má i kobylku. A jak ta paní uměla hezky hrát a zpívat! Dokonce byla paní učitelka Tomšů, tak se totiž jmenovala, taková drsňačka, že vytáhla i elektrickou kytaru (takovou tu, jak na ni hrají v hudebních klipech, které rádi sledují naši tatínci). Jen škoda, že s sebou neměla ten veliký reprák, combo, aby mohla pořádně a nahlas hrát. Nakonec vykouzlila i kytarové miminko. Úplně maličkou kytaru. To se nám moc líbilo. Jmenovalo se kytarové ukulele a dokonce jsme si mohli vyzkoušet na to ukulele zabrnkat. Brnkali jsme i na kytaru, ale ukulele bylo srandovnější.
Po paní učitelce Tomšů přišel na řadu ten pán, který měl strašně dlouhé vousy. Ale moc hezky se usmíval a byl hodný. Jmenoval se pan učitel Divoký. Také nám ukazoval různé hudební nástroje. Jako první vyndal zobcovou flétnu. My jí říkáme píšťalka, ale prý to není úplně správně a je lepší jí říkat flétna. A víte, proč se jí říká zobcová…? Protože má zobáček. Po flétně si vzal pan učitel takovou velikánskou trubku. Té se prý se říká trombon. To vám byla věc. A představte si, jak směšně se na něj hraje. Normálně musíte pusou ¨prdět¨ do nátrubku (haha). To jsme si mohli vyzkoušet a prý máme velký talent. Ještě aby ne, protože to pořád trénujeme. Auta bez toho zvuku přece nejezdí. Pak má ten trombon taky snižec. Ještě, že nemá třeba snížek, to by se mu špatně hrálo.
Po představení všech krásných nástrojů jsme si společně s paní učitelkou a panem učitelem zazpívali písničky, dostali jsme omalovánku a prý se na nás budou těšit. My na ně také, jen nevíme, kde ta hudební škola je. Nakonec jsme jim poděkovali a rozloučili jsme se s nimi. Plní nadšení z toho, že jsme si zkusili, jak se hraje na hudební nástroje, jsme šli konečně na školní zahradu, kde probíhaly ještě dlouhé rozhovory o tom, kdo by na který nástroj chtěl hrát.
Fotky zde
autor: Ilona Plisková | 25.05.2023 | Mateřská škola
Divadýlka za námi do školky jezdí běžně, na to už jsme zvyklí. Ale abychom i my jeli za divadlem, to tak často neděláme. Divadlo ve Zlíně je obrovské. Bylo plné všelijakých různých dětí a museli jsme dávat dobrý pozor, abychom se nezamotali s nějakou jinou školkou. A co teprve, když se zhaslo. To vám ale byla najednou tma tmoucí. A v té tmě se začal na pódiu odehrávat veselý příběh loupežníka Lotranda a krásné, ale smutné princezny Zubejdy. Jak už to tak v pohádkách bývá, nakonec to všechno dobře dopadlo, zazvonil zvonec a divadla byl konec.
Fotky zde
