Čas letí jako splašený. Horké bezstarostné léto vesele zamávalo plavacím kruhem někde od moře a pomaloučku předalo vládu podzimu. Jen tak zlehka, abychom si ani pořádně nevšimli. Pořád jsme ještě mohli k vodě, pořád jsme se ještě mohli opalovat, ale jednou už tu byl měsíc září a i když počasí bylo pořád horké jako kamna, září už je zkrátka září. A tu největší změnu přináší, jako vždy, dětem. Září je totiž největší kamarád se školou. Ale se školkou taky. Dveře školky se otevřou a některé děti se jimi vydají ven na novou cestu do školy, jiné poprvé vkročí dovnitř do dobrodružství zvaného „Školka.“ Je pravdou, že tu cestu do školkového neznáma skoro vždycky provází slzičky, trocha křiku a pár dnů nepohody. Ale kdo z nás by se nebál, když máme jít někam, kde to neznáme, kde jsou samí cizí lidé, kde nevíme, co nás čeká a nemine. Ale když pak zjistíte, že ve školce je spousta kamarádů, milé paní učitelky, hromada hraček, … za pár dnů je po problémech. A z malých vyjukaných ježečků sbalených do pichlavé kuličky ( nikdo na mě nesahej, nikdo se na mě ani nedívej a nechte mě být nebo píchnu) se stane veselá parta kamarádů radostně se každé ráno scházejících ve třídě Ježků. Tak to by byli naši nejmenší. A jak jsou na tom naši staří známí Sovičky s Žabkami. Ó ano. Ti jsou už tuze moudří a nadšeně si poskakují od jedné aktivity ke druhé, jak už jména jejich tříd napovídají. Ve školce se totiž letos stala nevídaná věc. Obě třídy – Sovičky i Žabky, jsou totiž plné předškoláků. Věřte-nevěřte, ale na Halenkovicích máme tento rok 37 dětí, které se příští rok vydají do první třídy. Ale ještě pořád jsou u nás ve školce. A ve školce bylo, je a bude hezky a veselo. Tak, jak to má být, když jsou někde děti. Naši milí Ježci, Sovičky i Žabky …. přejeme hezký a veselý celý školkový rok.
Počasí
