Zatím jenom na návštěvu, ale v září už naostro! Naši milí předškoláci se nám už na malou chvíli stali opravdovými školáky. Stalo se to, když se zašli podívat do školy do první třídy, aby věděli, jak hezky se od září ve škole budou mít. Protože i když je školka super, čas nikdo nezastaví a z každého školkáčka se jednou musí stát velký statečný školák. Tak ať se dětem ve škole líbí tak, jako se jim tam líbilo, když se zašly jenom podívat!
Slunce najednou září mnohem víc, vzduch je plný vůní, ptáci zpívají a včely se slétají na sladce vonící květy, které vykukují z trávy v celé své parádě. Zkrátka jaro už je v plném proudu a krom jiného s sebou přináší i nově narozená mláďata. I kamarádovi Matýskovi se u nich doma už narodila celá hromada jehňátek, a tak se s námi o tu radost chtěl podělit. Výšlap až do Zádřinových je pro naše nožky pořádná nálož, ale když se člověk na něco těší, slunce mu svítí nad hlavou a obloha modře září, to se pak hned jde jako nic. Přivítaly nás maminky ovečky s celým stádem malých, menších a těch úplně nejmenších jehňátek ( jedno jsme si mohli i opatrně pohladit). Statečný pes Jack nám předvedl, jak si umí se všemi ovcemi bravurně poradit a pak se s radostí proběhne i přes ty největší překážky. No musíme uznat, že poslouchat umí rozhodně lépe než my!
Noc s Andersenem je kouzelná noc, během které ožívají příběhy a pohádkové postavy opouštějí na malou chvíli stránky knih a vyrážejí na svá fantastická noční dobrodružství do knihoven, školek, škol a mnohých jiných organizací. V letošním roce proběhl již 24. ročník Noci s Andersenem a to více než úspěšně. Do organizace Noci se zapojilo na 24 040 dospělých na minimálně 1 755 místech a nocovalo 102 710 dětí. U nás ve školce spalo 26 statečných dětí a na nocovačku se k nim chtěli připojit i tři … Ale pěkně po pořádku.
Začalo to podvečerní stopovačkou kolem školky. Veselé žluté mašličky děti a jejich rodiče provedly jarní stezkou kolem školky, kde bylo potřeba nejenom plnit jarní úkoly, ale také hledat barevné klíče s písmenky. Pomocí klíčů pak děti na samém konci stezky otevřely tajemnou truhlu plnou sladké odměny a vyluštily i kouzelné slovo, kterým se přivolává jaro. Víte, jaké je to slovo? No přeci – Jaro! Ten, kdo dokáže přivolat jaro, dokáže i sám nocovat ve školce. Takže, rodiče: Alou domů! A děti: Hurá do školky! Vypadalo to, že se jenom najíme, pohrajeme si, přečteme si pohádku a jdeme spát. Jenže pak to začalo. Na chodbě se ozval šramot, zadusaly těžké kroky a do třídy se nahrnula tři fousatá, špinavá chlapiska. Oháněli se šavlemi a táhli s sebou těžkou truhlu, ze které hned začali přepočítávat zlaťáky. A něčeho se strašně báli. Prý je někdo vystrašil v jejich chaloupce. Někdo chlupatý, rohatý, kdo vydává strašidelné zvuky … Ale čert to prý určitě nebyl. No nám hned bylo jasné, že je vystrašila zvířátka, která se vydala do světa. O těch jsme si totiž ve školce četli, takže je dobře známe. Loupežníci přepočítávali svůj lup, když v tom se na chodbě ozvaly zase nějaké zvuky. Chrochtání, mekotání, kokrhání. Loupežníci nezaváhali ani vteřinu, truhlu nechali truhlou a pelášili, jen jsme je ještě oknem zahlédli, jak mizí pryč. Ale truhla s čokoládovými penízky zůstala nám ve školce. A loupežníky už jsme neviděli. Jen ráno jsme v truhle každý našli loupežnický diplom za statečnost. A že jsme tedy stateční byli! Spaní ve školce jsme zvládli na jedničku! ( No, hlavně, že ti loupežníci utekli pryč a nechtěli nám zůstat před zvířátky schovaní třeba ve sklepě.)
Kouzlil, kouzlil, kouzelník, vykouzlil nám radost, smích.
Svojí hůlkou za chviličku, vyčaroval holubičku.
Potom z prázdné taštičky, vytahoval krabičky.
Pak vytáhl šuplíček a vykoukl z něj králíček.
Duhu z černé udělal, velké karty zmenšoval.
Čarovaly taky děti, počítaly do deseti a z prázdného pytlíčku vykouzlily kuličku.
Až bude znát kouzla nová, přijede k nám zase znova.
Knihovna je kouzelným místem, kde ožívá fantazie. Z knížek se vyloupnou princezny, draci, zvířátka a nebo třeba loupežníci. Ti posledně jmenovaní číhali mezi knížkami, schovávali se v šuplících a ve skříních a čekali jen na nás. Mysleli si, že se jich budeme bát. To se ale zmýlili. My ve školce máme pro strach uděláno. A když nám navíc paní knihovnice Pavlínka přečetla pohádku o tom, jak nenechavou loupežnickou bandu hravě přemohla zvířátka ze dvorka, to by bylo, aby se to nepovedlo nám. Mohli se loupežníci tvářit krvelačně jak chtěli! My jsme si návštěvu v knihovně jejich zlobou zkazit nenechali a moc jsme si pohádkové dopoledne v knihovně užili.
