Martin na bílém koni

Přijel letos Martin na bílém koni nebo nepřijel? Mrkneme-li na počasí, které na Martinův svátek panovalo, musíme konstatovat, že rozhodně nepřijel. Ale co nám je do počasí. K nám do školky totiž přijel! Celý týden se ve školce objevovaly tajemné dopisy se spoustou všelijakých úkolů. Vždy, když se nám úkol podařilo splnit, dostali jsme kousek Martinova obrázku. Až nakonec jsme splnili všechny úkoly a měli jsme poskládaného celého Martina. Jenže tím to vůbec neskončilo. Před školkou pro nás byla připravena ještě celá řada dalších úkolů – objet na koníkovi strom, poskládat podkovu, najít Martinův stín,… A my jsme plnili a plnili, když tu najednou někdo zavolal: “ Kdo to tam jede?“ Blížil se k nám kdosi na koni. Měl meč a štít, dlouhé vlasy a na nich stříbrnou přilbu, červený plášť a hnědého koně s bílým přehozem se třpytivými vločkami. Prý ví, jak jsme ve školce šikovní, co všechno umíme, jak dobře jsme plnili jeho úkoly, tak za to si zasloužíme nějakou odměnu. Plný pytlík zlatých čokoládových mincí. No byla to dobrota, ale to, že za námi přijel Martin, byl zážitek mnohem větší.

Fotky zde

 

Pohlazení psem

Milujeme je všichni. Protože oni milují nás. Celým svým chlupatým čtyřnohým oddaným srdcem. Ne nadarmo se pes nazývá nejlepším přítelem člověka. On jím opravdu je. Nejenom nejlepším přítelem, ale také skvělým bavičem, cvičitelem, učitelem, polštářkem, vyhledávačem a nejmilejším návštěvníkem v naší školce. Jedinou jeho chybou je to, že s námi ve školce nemůže zůstat pořád.

Fotky zde

 

Bubáková stezka

Vítejte v Bubákově, vítejte na stezce odvahy! Naše školka je plná odvážných dětí a jejich ještě odvážnějších rodičů. Aby se nám ale na stezce odvahy přeci jen tolik nebáli, začala celá stezka výrobou kouzelných protistrašidlových lucerniček ve školce. Kdo měl hotovo a rozsvíceno, mohl nebojácně vyrazit vstříc všem bubákům a strašidlům potulujících se setmělými Halenkovicemi. Chtělo to velkou dávku odvahy, protože všemožná, možná i nemožná strašidla číhala na každém kroku: Bubák von Zpodpostele, Velký Cizoun Ušatý, Mňoukačka Trhačka Zubová, Bim a Bác Bouřkovi, Polekanda Vykulená, Hastroš Strašlivý, Upírák Špenátový, Ježibaba Vomáčková, Mléčňák ze Škraloupů, Boulička, Ztráťa Popletal, Můmiják ze Skříně a nakonec nechyběl ani Zádveřák Školkový. Jeden by si ani nemyslel, že tolik bubáků vůbec může být. Měli na nás nachystánu celou řadu strašlivých úkolů, kterými nás chtěli pořádně vystrašit. Ale to se jim nepovedlo! Ani náhodou! Víte, co totiž na každého bubáka platí nejvíce? Když jsme usměvaví, veselí a radostní. To se nám pak každý bubák hned klidí z cesty. S veselou náladou a štěstím v srdíčku na nás žádný bubák nemůže: „Strašpytlům zdar!“

Fotky zde

 

Halloweenská párty

Co se asi tak může dělat na halloweenské párty ve školce? V první řadě to chce parádní strašidelný kostým. Vážně ale všechny ty čarodějky, kostlivci a bubáci byli jenom převlečené děti v kostýmu? Určitě ano, protože jinak bychom se místo legrace příšerně hrůzostrašně báli. Takhle jsme ale tancovali, hráli jsme veselé hry, přemotali jsme se na mumie, rozfoukali jsme strašidelné obrázkové bubáky a taky jsme ochutnali hromadu dobrot z čarodějné kuchyně. Takže pokud někdo z Vás bude mít někdy chuť na žabí očka nebo hadí ocásky posypané pavoučími nožičkami, stavte se za námi do školky.

Fotky zde

 

Zvládni první pomoc

Jedna – pět – pět zavolám, záchranář už jede k nám.

Batůžek si nese, najde nás i v lese.

Už si věci vybaluje, u případu zasahuje.

Masáž srdce provádí, s obvazy rád dovádí.

Má i jehly, jehličky, na ty naše ručičky.

Záchranář je anděl náš, přijede, když zavoláš.

Tak neplač a neboj se a statečně usměj se.

Záchranářská práce je velmi důležitá a každý z nás by měl přeci jen alespoň trošku vědět, jak pomoci druhému v nesnázích. Dokonce i děti ze školky. A tak jsme si toho hromadu vyzkoušeli! Jak zavolat záchranku, jak kamarádovi ovázat zranění, dokonce jak pomoci paní učitelce, pokud by se jí něco zlého stalo. Ale i když jsou i malé školkové děti velmi statečné a šikovné, přeci jen jsme si museli zapamatovat tu nejdůležitější věc: pokud by se něco stalo, co nejrychleji najít někoho dospělého a řídit se pak jeho radami!

Fotky zde

 

 

 

Moštování jablíček

Letos aby jablíčka na stromech člověk pohledal. Co by ale naši místní ochotní zahrádkáři neudělali pro děti ze školky. Když jablka nejsou u nás, budou zcela určitě někde jinde. A tak jsme letos v pálenici ochutnali mošt z výborných jablíček až z Buchlovic. Víte, že když se moštují jablíčka, hraje se u toho hra Na zajíčka? To si rukama uděláte na hlavě velké uši jako zajíc a ve chvíli, kdy se spustí rachotící moštovací stroj, si těmi zaječími oušky zakryjete svá vlastní ušiska, abyste z toho randálu neohluchli. A když neohluchnete, tak pak už uslyšíte tu radostnou zprávu o tom, že se jde ochutnávat. Nejenom osvěžující lahodný mošt, ale i báječná hrušková, jablečná, švestková a dokonce i čokoládová povidla. Mňam!