První dny ve školce

Tů-tu-tů, září už je tu!

Ani jsme se nenadáli, prázdniny nám zamávaly a jsou tu první školkové dny. Ostřílení „mazáci“ chodící do školky druhým nebo už třetím rokem vstupují s úsměvem na tváři, radostně se vítají s kamarády, hledají přestěhovanou skříňku a s nadšením zjišťují, že už vážně postoupili do další třídy. Zato ti, kteří jdou do školky s maminkami poprvé, vůbec netuší, co je tu čeká. Mámy doma sice slibovaly, že tu budou hodné tety a spousta kamarádů, ale doma se to poslouchá úplně jinak, než když mamka řekne „ahoj“ a malý človíček tu najednou stojí úplně nešťastně sám uprostřed cizích dětí. Ještě štěstí, že tu opravdu jsou hodné tety a slzičky se pokaždé podaří zkrotit milým slovem, pohlazením, potulením a úsměvem. Tak přejeme všem krásné a usměvavé nejenom září, ale celý rok!

Fotky zde

 

Rozloučení s předškoláky

Ve čtvrtek 16. června se děti a jejich nejmilejší maminky, tatínkové a ostatní příbuzní a známí sešli slavnostně naladění v sále Obecního úřadu Halenkovice. Konala se totiž významná událost v životech školkových dětí – pasování předškoláků na školáky. Jelikož letošní třída předškoláků je plná energie, secvičili s paní učitelkami živelné aktivní pásmo inspirované přírodními živly.  Na pódium vtrhly jako divoká bouře za zvuků hudby Antonia Vivaldiho – Letní bouře, ovšem v moderním podání s elektrickou kytarou. Děti rozvířily horký letní vzduch tancem s pet lahvemi naplněnými vodou až se obecní úřad otřásal. Následně přišlo zklidnění za zvuků deště a rockové hudby, při kterém děti měly možnost se více pohybově vyjádřit. Kdo by po těchto skladbách měl ještě pochybnosti o kvalitách našich dětí, povyprávěly holčičky básničku Jiřího Žáčka – K čemu jsou holky na světě. A aby to klukům nebylo líto, přispěli i oni básničkou Jiřího Žáčka – Páni kluci jsou tu k tomu, aby svět byl veselý … Celé pásmo pak děti završily písní o zlaté rybce, ve které vyjádřily přání, aby zde byly rychle prázdniny (což se jim velmi rychle splnilo). A pak už se stala ta dlouho očekávaná věc – pasování na školáky! Kdo odvážně prošel dešťovou balonkovou branou, ten mohl být povýšen do stavu školáckého! Nezbývá tedy než našim milým dětem popřát, ať jim celý život prší jen štěstí, ať se jim i bez zlaté rybky splní tisíce přání a ať těch bouří, z nichž jedna opravdová se jim jejich tancem podařila přivolat, ať je těch životních bouří co nejméně!

Fotky zde

 

Slavnostní rozloučení s předškoláky

ROZLOUČENÍ S PŘEDŠKOLÁKY

ČTVRTEK 16.6. V 16:00 NA OBECNÍM ÚŘADĚ

Zveme všechny maminky, tatínky, babičky, dědečky, … všechny milé našich předškoláků, aby se přišli podívat a společně prožít významný životní krok v životech dětí: pasování předškoláků na školáky.

Na co se můžete těšit: veselé rozlučkové pásmo, slavnostní pasování, krátké slovo paní ředitelky a pana starosty, sladká tečka na závěr.

Těší se na Vás děti a paní učitelky.

 

 

Dinopark Vyškov

Celí natěšení, s batůžky plnými výborné svačiny od maminek, jsme se v pondělí ráno neohroženě vrhli vstříc dinosauřímu dobrodružství. Popravdě, trošičku jsme se báli, jestli si z nás některá krvelačná příšera neudělá svačinku, ale paní učitelky slibovaly, že nás ochrání, tak jsme jim zkrátka museli věřit. Ale měly pravdu. Vrátili jsme se všichni, nikoho nikdo nespolkl. Naopak. My jsme skoro ani polykat nemohli, jak jsme s pusinkami dokořán koukali kolem sebe. Nejdřív jsme se projeli speciálním dinovláčkem, který je sice vláček, ale vůbec nejezdí po kolejích. Protože k dinosaurům totiž koleje nevedou. K těm vede velikánská brána, která se před námi otevřela, a tam už byli oni. Obrovští dinosauři, kterým, narozdíl od nás, vůbec nevadilo, že trošku prší. Stáli statečně v dešti, někteří na nás kývali hlavami, někteří dokonce i křičeli a byli obrovští a tajemní. Z neuvěřitelného světa dinosaurů nás vláček odvezl zpět do zoo plné roztomilých zvířátek, která jsme mohli krmit, někdy si je i pohladit, všechno si dobře prohlédnout. Tam už jsme se vůbec nebáli. No a hlavně jsme si mohli sníst tu svačinu z batůžku. Bez té by to nebyl ten správný výlet.

Fotky zde

 

Koníci na Dolině

Když mají děti svátek, je potřeba to pořádně oslavit. My jsme slavili velkým výšlapem na Dolinu ke Kolibě. Nebyl to ale jenom výšlap. Kdepak. Na konci cesty na nás čekali krásní čtyřnozí kamarádi připravení udělat nám radost. Protože víte, odkud je nejkrásnější pohled na svět? No přeci z koňského hřbetu. A bylo to opravdu nádherné. Jízdou na konících ale den ještě nekončil. Aby měla radost i naše bříška, pochutnali jsme si na výborných opečených špekáčcích. Mňam, to byla dobrota. Svátek dětí by měl být každý den.

Fotky zde