Muzikohrátky

Jedno krásné úterní odpoledne za námi na Halenkovice přijel pan Vojkůvka, který pro nás měl připravené hudební hrátky. Vše bylo doprovázeno pohybovými prvky a hrou na klavír. Všem dětem se to moc líbilo, mohly se zapojovat a zpívat známé dětské písničky. Program byl moc pěkný a utekl rychle jako voda.

Fotky zde

 

Odpoledne s maminkami

JAK TO BYLO U KRTEČKŮ

Celý týden si děti povídaly o maminkách, trénovaly básničky a písničky na setkání s maminkami a také maminkám vyráběly k jejich svátku dárečky.

Všechny přípravy vyvrcholily ve středu 17. 5., kdy se maminky přišly do školky podívat na krátké vystoupení našich dětí. Děti nám popřály k svátku a předaly dárečky. Potom následovalo úžasné wellness, které si naše děti připravily pro nás – sprcha lásky, kadeřnictví, manikúra, tetovací salón, foto koutek, masáže, fototerapie a vše završeno malým občerstvením v kavárně.

Chtěla bych moc poděkovat za skvělý nápad, úžasné odpoledne a možnost strávit příjemnou chvíli s dětmi.         Maminka Markéta z Krtečků

JAK TO BYLO U JEŽKŮ

Tak jako každý rok i letos maminky slavily 14.5. svůj den. V naší mateřské školce se něco chystalo.

Syn Matyášek, který jinak všechno vyklopí, teď chodil a říkal: „Mami, to bude velké PŘEKVAPENÍ. Já ti nesmím nic prozradit.“

Ve středu 17.5., kdy se akce konala, jsem tedy jako ostatní maminky dorazila s Matyáškem do mateřské školky a najednou jsem se ocitla na „WELLNESSU.“ Po celé školce, v každé místnosti, byla nějaká procedura. Úplně jako v opravdovém wellnessu.

Nejdříve nám ve třídě Ježečků děti předvedly, jak si krásně ve školce hrají a jak jsou šikovné. Následně jsme si společně s dětmi zahráli hru „Lepidýlko.“

Pak jsme od dětí obdržely „Dárkové poukazy“ s nabídkou služeb jako například kadeřnictví, ateliér, kavárna, masáže a spoustu dalších.

V kavárně bylo připraveno občerstvení, které nám děti chystaly do mističek. Také jsme si mohly uvařit kávu. Toto stanoviště bylo myslím pro většinu jedno z nejoblíbenějších.

Já jsem byla překvapená, že je pod školkou velký sklep, kde byla procedura „Fototerapie.“

Užila jsem si masáž, česání vlasů v kadeřnictví, v tetovacím salonu jsme si nakreslili na ruce krásné obrázky, ve fotoateliéru udělali hezké fotky.

Jako poslední stanoviště jsme navštívili „Akupresúru“ a „Ateliér.“ Při Akupresúře jsme se prošli po masážním koberci. V  Ateliéru si pak každé z dětí vybralo obrázek, který se jim líbil, vymalovaly si ho a na památku odnesly domů.

Chtěla bych moc poděkovat všem paním učitelkám za to, že připravili pro nás maminky takové krásné překvapení. Byl to moc krásný den, který jsme strávili ve společnosti našich nejmilejších.                         Maminka Hanka z Ježečků

JAK TO BYLO U ŽABEK

Středa 17.5.2023 patřila ve školce všem dětem, maminkám a v neposlední řadě paním učitelkám, které připravily společně s dětmi krásné odpoledne pro maminky. Nejen, že spolu děti a maminky mohly tvořit a malovat, ale celou školku, jako mávnutím kouzelným proutkem, proměnily ve Wellness centrum. Každá maminka obdržela dárkový poukaz na masáž, do kadeřnictví, na manikúru, akupresuru, fototerapii, mohla si projít sprchou lásky do foto koutku a nakonec nechyběla ani luxusní káva v kavárně se spoustou dobrot. Za tento skvělý den, plný nezapomenutelných zážitků, našim nejmilejším paním učitelkám mnohokrát děkujeme.                  Maminka Hanka ze Žabiček

Fotky zde

 

 

Dopravní hřiště Otrokovice

Jsme přesvědčeni o tom, že na odrážedlech, koloběžkách a kolech umíme jezdit téměř jako profesionálové. Naše dovednosti jsme si zajeli ozkoušet na dopravní hřiště do Otrokovic. Ale nevíme, proč se tomu říká hřiště, když všechno je tam úplně opravdové. Opravdové silnice, opravdové semafory pro chodce i pro auta, které blikají těmi správnými barvami, opravdový kruhový objezd a hlavně spousta opravdových dětských dopravních prostředků, na kterých jsme to rozjeli ve velkém stylu. Nejdříve nás tedy tety dopravačky seznámily s pravidly dopravního provozu a s umělými volanty jsme si vyzkoušely první „jako“ jízdu po hřišti. A protože nám to šlo, nasadili jsme si helmy a vyrazili jsme. Kdo uměl na kole, sedl na kolo, kdo si troufal na odrážedlo nebo na koloběžku, sedl na ně, kdo chtěl, usadil se do parádní šlapací buginy. A když jsme chtěli, dopravní prostředky jsme si mezi sebou vyměnili. Jezdili jsme výborně! Tety dopravačky zcela upřímně zíraly, jak nám to jde. No, jsme od nás z Halenkovic zvyklí na náročnější terén, takže tahle rovinka pro nás nebyla žádným problémem. Takže nezbývalo nic jiného, než nás na závěr odměnit něčím opravdu fantastickým. Jízdou v opravdovém elektrickém autě. Zmáčkli jsme pedál a už jsme jeli! Sice ne až zpátky na Halenkovice, ale i po dopravním hřišti to stálo za to!

Návštěva ze základní umělecké školy

To bylo jedno úterý, kdy jsme se chystali ven na školní zahradu, protože konečně nepršelo. Jenže v tu chvilku se objevila jedna paní, která nesla něco velkého na zádech a za ní šel vousatý pán a ten také nesl něco objemného. Prošli kolem nás na malou zahradu, asi tam šli něco opravovat. Jenže chybička se vloudila. Vůbec to nebyl nikdo na opravování. Nakonec se z paní vyklubala moc milá paní učitelka z hudební školy, která nám ukazovala, jak se hraje na kytaru. Představte si, že jsme se dozvěděli, že ta kytara má 6 strun, hrdo a dokonce, to je trošku srandovní, má i kobylku. A jak ta paní uměla hezky hrát a zpívat! Dokonce byla paní učitelka Tomšů, tak se totiž jmenovala, taková drsňačka, že vytáhla i elektrickou kytaru (takovou tu, jak na ni hrají v hudebních klipech, které rádi sledují naši tatínci). Jen škoda, že s sebou neměla ten veliký reprák, combo, aby mohla pořádně a nahlas hrát. Nakonec vykouzlila i kytarové miminko. Úplně maličkou kytaru. To se nám moc líbilo. Jmenovalo se kytarové ukulele a dokonce jsme si mohli vyzkoušet na to ukulele zabrnkat. Brnkali jsme i na kytaru, ale ukulele bylo srandovnější.

Po paní učitelce Tomšů přišel na řadu ten pán, který měl strašně dlouhé vousy. Ale moc hezky se usmíval a byl hodný. Jmenoval se pan učitel Divoký. Také nám ukazoval různé hudební nástroje. Jako první vyndal zobcovou flétnu. My jí říkáme píšťalka, ale prý to není úplně správně a je lepší jí říkat flétna. A víte, proč se jí říká zobcová…? Protože má zobáček. Po flétně si vzal pan učitel takovou velikánskou trubku. Té se prý se říká trombon. To vám byla věc. A představte si, jak směšně se na něj hraje. Normálně musíte pusou ¨prdět¨ do nátrubku (haha). To jsme si mohli vyzkoušet a prý máme velký talent. Ještě aby ne, protože to pořád trénujeme. Auta bez toho zvuku přece nejezdí. Pak má ten trombon taky snižec. Ještě, že nemá třeba snížek, to by se mu špatně hrálo.

Po představení všech krásných nástrojů jsme si společně s paní učitelkou a panem učitelem zazpívali písničky, dostali jsme omalovánku a prý se na nás budou těšit. My na ně také, jen nevíme, kde ta hudební škola je. Nakonec jsme jim poděkovali a rozloučili jsme se s nimi. Plní nadšení z toho, že jsme si zkusili, jak se hraje na hudební nástroje, jsme šli konečně na školní zahradu, kde probíhaly ještě dlouhé rozhovory o tom, kdo by na který nástroj chtěl hrát.

Fotky zde

 

Lotrando a Zubejda

Divadýlka za námi do školky jezdí běžně, na to už jsme zvyklí. Ale abychom i my jeli za divadlem, to tak často neděláme. Divadlo ve Zlíně je obrovské. Bylo plné všelijakých různých dětí a museli jsme dávat dobrý pozor, abychom se nezamotali s nějakou jinou školkou. A co teprve, když se zhaslo. To vám ale byla najednou tma tmoucí. A v té tmě se začal na pódiu odehrávat veselý příběh loupežníka Lotranda a krásné, ale smutné princezny Zubejdy. Jak už to tak v pohádkách bývá, nakonec to všechno dobře dopadlo, zazvonil zvonec a divadla byl konec.

Fotky zde

 

Čarodějný den

Čáry – máry fuk,

není holka, není kluk.

Jsou tu čáry, všichni kouzlí,

do kostýmů děti vklouzly.

Ve špičatých kloboucích vyzbrojeni kouzelnickými hůlkami a rychlými košťátky se děti odhodlaně vydaly do školky. Po divokém tanečním reji se vrhly do plnění kouzelnických disciplín. Úspěšně absolvovaly individuální i skupinový let na koštěti, sběr prapodivných surovin do čarodějnického lektvaru i hledání divotvorného oka. Po náročných úkolech byl ten pravý čas na návštěvu kouzelnické kuchyně. Po společném vaření lákavě vyhlížejícího šumivého bažinatého lektvaru přišla na řadu ochutnávka. Komu by nechutnala křupavá žabí očka, šťavnaté myší bobky, kroutící se hadí ocásky nebo sušené pavoučí nožky. A teď už: „Čáry – máry zvonec, čarodějek konec!“

Fotky zde