Čarodějná stezka

Byl nádherný podzimní den. Slunce svítilo, les na Větřáku hrál všemi barvami, větřík se jemně proháněl korunami stromů. Přesto šlo ale ve vzduchu cítit cosi strašidelného. No dobrá tedy. Možná, že to nebylo nic strašidelného. Spíše to byla vůně špekáčků, které si děti a rodiče opékali na myslivecké chatě Větřák, kam se šťastně dostali poté, co úspěšně prošli strašidelnou čarodějnou stezkou. A ani ta stezka vlastně nebyla moc strašidelná. Čarodějná a trochu legrační, ale asi se nikdo nebál. Snad jenom té myšky, kterou se na jednom ze stanovišť nepodařilo najít, protože prostě někam utekla. Nejspíš se schovala do kapsy některé ze strašlivých čarodějnic, které ten den společně s bubáky a netopýry kralovaly na Větřáku. Když ony ale ani ty čarodějnice nebyly strašlivé. Byly to naše veselé paní učitelky, které si na čarodějnice jenom hrály. A děti se jich rozhodně nebály. A nebály se ani tehdy, když se za svitu měsíce vracely s vyrobenými zářícími lucerničkami a sladkými odměnami zpátky domů, kde jim lucerničky zářily u postýlek celou noc a odháněly všechny bubáky a strašidla, kteří by se nedopatřením chtěli dostat do dětských snů.

Fotky zde