Všude samá srdíčka

Blíží se nám svátek svatého Valentýna. „No a co?,“ řeknou si mnozí z vás. No vlastně nic. Vždyť my bychom vlastně taky nepotřebovali žádnou záminku k tomu, abychom si ve školce řekli, že se máme rádi. Ale na druhou stranu, když už toho Valentýna je, tak proč toho nevyužít. A tak zase jednou byla ve školce všude jenom samá srdíčka, srdíčka a srdíčka. Na tričkách, na sukních, na punčoškách, na tvářičkách, na přáníčkách, na papírech, … Srdíčka papírová, látková, knoflíková, sladká pečená,… A dokonce před školkou vyrostl srdíčkový strom plný lásky. Třeba nám na Halenkovicích vyroste takových stromů celá alej a budeme ta nejsrdíčkovatější vesnice v republice.

Fotky zde

 

Kdo si hraje, nezlobí – Festival IQ Play

Ve školce je hraček sice hromada, ale nemohli jsme si nechat ujít příležitost, kdy byl zcela mimořádně hraček plný i obecní úřad. A že jich tam tedy bylo! Stoly se doslova prohýbaly pod hromadami všelijakých stavebnic. Vybrat si vybral opravdu každý. Někoho více zaujaly logické stavebnice, někdo stavěl hrady, domy, dokonce i telefony. Kluci spojovali autíčka a vytvářeli nové netypické stroje, holky si vytvořily kopec korálků a náramků. Mezi takovou spoustou her a stavebnic bychom vydrželi klidně celý týden a nejenom jedno krátké, i když skvělé, dopoledne.

Fotky zde

 

 

Dravci, sovy a člověk

https://www.rajce.idnes.cz/zshalenkovice2/album/dravci-sovy-a-clovek

„Dravci, sovy a člověk“ – tak se jmenoval velmi zajímavý program, kterého se účastnili žáci  1. – 9. ročníku naší základní školy. Při vystoupení pan sokolník Jan Brož z Jindřichova Hradce postupně naživo předvedl deset dravců a sov v přímém letu těsně nad hlavami dětí, což byl pro školáky obrovský zážitek. Káně Harrisova dokonce přistála několika žákům přímo na ruce a výra velkého si mohli „potěžkat“ všichni přítomní vyučující. Pro obě skupiny to byla neuvěřitelná zkušenost.

Pan Brož dokázal při více jak šedesátiminutovém představení zaujmout svým výkladem s praktickými ukázkami  všechny věkové skupiny školáků – od nejmenších prvňáčků až po velké deváťáky.

Jeho komentář k jednotlivým dravcům byl zábavný, poučný a hlavně přizpůsobený věku posluchačů. Dozvěděli jsme se mnohé zajímavosti ze života dravců. Věděli jste například, že sokol stěhovavý létá 400 – 500 m vysoko? Že se pro tento druh dravců pořádají závody s názvem „Tři sta metrů za dronem?“ O poštolce obecné jsme se dozvěděli, že jí stačí ke spokojenosti dvě myši denně. Orel bělohlavý prý váží maximálně pět kilogramů, rozpětí křídel má více než dva metry a nejraději si pochutná na rybách – konkrétně to musí být pstruh nebo losos. Nepohrdne prý ani kaprem českým, ale to už pro něj není žádný gastronomický zážitek. Sova pálená získala své druhé jméno pro svou šedavou barvu na zádech s tečkami, což vypadá jako by byla posypaná popelem. Puštík obecný je naší nejběžnější sovou, dožívá se zhruba deseti let a houkají jen „kluci“. Ke svému životu v přírodě potřebuje duté stromy. Kalous ušatý mění každoročně všechna peříčka. A určitě nemá vystrčená ouška, což jsou ve skutečnosti pouze peříčka, která uši připomínají.

Dětem se moc líbil výreček malý. Toho prý by většina přítomných chtěla mít doma. Navíc nám pan sokolník sdělil, že toto zvířátko mají u Brožů volně v domácnosti a nejraději sedí jeho dětem  na rameně nebo přímo na hlavě. Je to jedna z nejvzácnějších sov v Česku. Vajíčka snáší o velikosti 2 cm. Tak velká jsou pak i vylíhnutá mláďata. No a posledním krasavcem, který se nám předvedl, byl výr velký. Ten si své dolety k paní učitelkám opravdu pořádně promýšlel a k návratu do své převozní bedýnky ho ponoukaly pouze pořádné kousky dobrého masa.

Následovalo množství dotazů, které nám zkušený sokolník ochotně zodpověděl. Dětem i učitelům se dravci moc líbili. Určitě  si pana Brože se svými zvířecími kamarády  do školy v budoucnu ještě pozveme.

PaedDr. Marie Kašíková, ředitelka školy

https://www.rajce.idnes.cz/zshalenkovice2/album/dravci-sovy-a-clovek