Divadýlko z truhlice

autor: Ilona Plisková | 21.04.2023 | Mateřská škola

Jedno čtvrteční ráno se ve třídě u Ježečků z nenadání objevila velikánská truhlice.  A představte si, z té truhlice najednou vyskočili dva skřítkové. Jmenovali se Truhlička a Truhlík. Přinesli nám pohádku o zlém skřítku Zubykazovi, který se objeví pokaždé, když si někdo dlouho nečistí zoubky. Jenže, vtip byl v tom, že žádný Zubykaz neexistuje, byla to totiž převlečená Truhlička, která chtěla svému kamarádu Truhlíkovi pomoci a bála se, aby neměl vykažené všechny zoubky.

Pohádka byla doplněna hrou na kytaru a ukulele s veselými písničkami, které se dětem moc líbily. Jedna z nich byla dokonce o čokoládě a zrovna tuhle písničku si mohly děti se skřítky zazpívat.

Všechno nakonec dobře dopadlo. Truhlík slíbil, že si již zoubky bude pravidelně čistit. Truhlička odhalila své tajemství, že Zubykaz je vlastně ona a dohodli se s Truhlíkem, že čokoládu, kterou měl Truhlík tak moc rád, omezí a dá si ji jen po snídani, a že nesní celou tabulku, ale rozdělí se i s Truhličkou. Na závěr nám skřítkové zazpívali hezkou písničku, kterou se s námi rozloučili. Jak se z ničeho nic objevili, tak také zmizeli.

První pomoc pro děti

autor: Ilona Plisková | 21.04.2023 | Mateřská škola

To se takhle ráno po svačince ozval zvonek od dveří. Paní učitelka šla otevřít a za chvilku se objevila jedna krásná paní, v červených gatích, s velkým medvědem, sanitkou a spoustou dalších věcí. My jsme na ni koukali a paní učitelka nám pověděla, že si máme umýt ručky a rychle si jít nastoupit před lehárnu. Samozřejmě se k nám přidala i půlka od Krtečků (všichni ne, ani Žabky, to dá rozum… do lehárny bychom se nevlezli a paní by se mohla leknout a zase utéct). Jakmile jsme si všichni posedali na koberec, už to začalo. Paní měla dva maňásky, doktora a sestřičku a ti byli teda pěkně zvědaví. Měli na nás spoustu otázek. Třeba jestli víme, kde jsme, jak se jmenuje vesnice, ve které bydlíme, kdo je doktor, co dělá a proč a s kým k němu chodíme a kdo jeho pomocnice. Že se jí říká sestřička, jsme si nemohli vzpomenout, ale paní byla moc hodná a prozradila nám to. Dokonce nám prozradila, že ona je záchranářka. Představte si, TA záchranářka, která jezdí v opravdové sanitce. Jenže pak se objevil na scéně ten veliký medvěd, kterému se něco stalo a potřeboval zavolat záchranku. My děti telefony nemáme, al paní záchranářka si s námi hrála na opravdové dospěláky a jeden telefon nám půjčila, takže jsme si mohli vyzkoušet, jak se taková záchranka volá. To bylo vzrušující. A ještě větší vzrůšo bylo, když jsme museli také zachránit naši paní učitelku, které se také něco podivného přihodilo a ležela na zemi místo medvěda. No naštěstí to všechno dobře dopadlo, protože zavolat záchranku jsme již uměli. Paní učitelka si vyzkoušela, jaké to je, když ji někdo (někdo jako my) zabalí do zlaté fólie, kterou prý mají všechny maminky nebo tatínkové v autě v lékárničce (Nikdy jsme ji tam neviděli, budeme to muset prozkoumat). Paní učitelka ve fólii vypadala vtipně, jako zlatá mumie a říkala, že jí je dosti teplo. Ale to se nám také nezdá, protože jak může být pod kusem nějaké zlaté fólie teplo, když to není deka nebo peřina… Zkrátka zážitků bylo plno. Nakonec jsme se museli s paní záchranářkou rozloučit a vydali jsme se ven na zahradu, kde jsme to všechno ještě dlouho probírali. To bylo zase jednou super pondělí.                                                 Simona Přílučíková

Fotky zde