Dinopark Vyškov
Celí natěšení, s batůžky plnými výborné svačiny od maminek, jsme se v pondělí ráno neohroženě vrhli vstříc dinosauřímu dobrodružství. Popravdě, trošičku jsme se báli, jestli si z nás některá krvelačná příšera neudělá svačinku, ale paní učitelky slibovaly, že nás ochrání, tak jsme jim zkrátka museli věřit. Ale měly p
ravdu. Vrátili jsme se všichni, nikoho nikdo nespolkl. Naopak. My jsme skoro ani polykat nemohli, jak jsme s pusinkami dokořán koukali kolem sebe. Nejdřív jsme se projeli speciálním dinovláčkem, který je sice vláček, ale vůbec nejezdí po kolejích. Protože k dinosaurům totiž koleje nevedou. K těm vede velikánská brána, která se před námi otevřela, a tam už byli oni. Obrovští dinosauři, kterým, narozdíl od nás, vůbec nevadilo, že trošku prší. Stáli statečně v dešti, někteří na nás kývali hlavami, někteří dokonce i křičeli a byli obrovští a tajemní. Z neuvěřitelného světa dinosaurů nás vláček odvezl zpět do zoo plné roztomilých zvířátek, která jsme mohli krmit, někdy si je i pohladit, všechno si dobře prohlédnout. Tam už jsme se vůbec nebáli. No a hlavně jsme si mohli sníst tu svačinu z batůžku. Bez té by to nebyl ten správný výlet.
kali krásní čtyřnozí kamarádi připravení udělat nám radost. Protože víte, odkud je nejkrásnější pohled na svět? No přeci z koňského hřbetu. A bylo to opravdu nádherné. Jízdou na konících ale den ještě nekončil. Aby měla radost i naše bříška, pochutnali jsme si na výborných opečených špekáčcích. Mňam, to byla dobrota. Svátek dětí by měl být každý den.
yrobily loutky, aby ji mohly hrát i doma třeba každý den. Tak s chutí do toho, pohádka začíná…
i o místních stromech, keřích a bylinkách. Laskavé sestřičky od Červeného kříže nám zalepily kdejakou bolístku a my jsme si vyzkoušeli obvazování zranění na plyšovém kamarádovi medvědovi. Místní modeláři nám představili své dokonalé modely letadel. Bylo toho tolik, že na výšlap za myslivci na Větřák jsme se ani nedostali. Nevadí, tak třeba zase příští rok.
